RECENZE Na půdě aneb Kdo má dnes narozeniny

na pude

Přiznám se, že od tvůrce legendárního Krysaře, který už téměř dvacet let nenatočil žádný film, jsem čekal víc. Dětem se to líbit může, jenže já jsem mocně zápasil s neutuchající nudou, občasným mikrospánkem a neposedností.

Unikátní formě jedinečných obrazů a důmyslně navržených postaviček není co vytknout. Zato scénář je suchopárný a předvídatelně prostý. Asi až příliš zahleděný k dětem, neboť jinak si to vysvětlit neumím.

Jednoduchá škála celého příběhu nás vede na starou tajemnou půdu plnou nepotřebných věcí. Jednou z nich je kufr, ve kterém se z času na čas oživí svébytný mikrokosmos dávno zapomenutých hraček. Jejich osudy jsou navzájem propojeny - žijí se sebou v dobrém i zlém. Společně se tak všichni spolupodílejí na plnění všelijakých komických úkonů, kterými se snaží zpříjemnit každou minutu dlouhých všedních dní.

Hromadně vaří, oslavují narozeniny a vymýšlejí hry oddalující občasnou prázdnotu . Je vidět, že se spolu těší a jeden bez druhého si už svoje laskavé životy ani neumí představit. Jejich radovánky netrvají dlouho. Znenadání je přepadne vládce Říše zla, který jim spolu se svými kumpány unese dobrosrdečnou panenku Pomněnku.
Všech ostatních se to dotkne natolik, že jim nakonec nezůstane nic jiného, než se ji pokúsit vysvobodit z područí neočekávaných nepřátel. Tu začíná dobrodružná cesta za unesenou kamarádkou, která netrpělivě očekává příchod svých pokrevních zachránců.

TRAILER Na půdě aneb Kdo má dnes narozeniny

Pokud pomineme jmenované nedostatky, se na to v konečném důsledku dívat dá.
Imaginární pestrost jednotlivých obrazů dostatečně vypovídá o neobyčejné fantasii tvůrců, kterým se v konečném důsledku podařilo natočit přece jen dostatečně nápaditý film. Z hlediska formy určitě. Nepředpokládám, že se bude líbit všem, ale děti si tam to svoje určitě najdou. Škoda jen, že už nejsem dítě.