RECENZE Mezi zdmi (Entre les murs)...

medzi stenami

Řeč je o francouzském filmu Mezi stěnami režiséra Laurenta Canteta, který přináší do slovenských kin Asociácia slovenských filmových klubov v rámci Projektu 100. Díky za to, protože film natočený podle stejnojmenné knihy, opravdu stojí za pozornost. Učitel François Bégaudeau se rozhodl svoje zkušenosti se žáky zvěčnit na papír a sám se potom s nimi v roli učitele konfrontovat před kamerou. Film se skutečnými 15-letými žáky, samozřejmě, neherci, vyznívá o to autentičtěji a dokumentaristicky pravdivě.

Divák se spolu s nimi ocitá mezi čtyřmi stěnami malé třídy, ve které se odehrává každodenní „boj" učitele se žáky. V rovném boji, ve kterém učitel používá zbraně důvtipu a bystrosti, mnohonárodnostně smíšení žáci neustále vytahují otázky multikulturnosti současné francouzské společnosti. Častokrát vyostřený slovní ping-pong vyúsťuje do nezvládnutí situace nejen ze strany žáků, ale i učitele, kterému i přes jeho občasné sarkastické výroky musíme fandit a v tichosti ho podporovat. Kdo se někdy ocitl v roli učitele, ví, jak těžké je duchaplně reagovat na některé zrádné otázky adolescentů, kteří kromě toho, že hledají svoje místo v životě, mají potřebu upevňovat si i pozici v třídním kolektivu. A učitel, protože pro ně v tomto mikrosvětě představuje moc a autoritu, stává se tak terčem jejich rebelantství.

Film, přes svoje téma, nepřipomíná jiné filmy typu Panu učiteli z láskou se Sidney Poitierom anebo Nebezpečné názory s Michelle Pfeiffer i když také jde jistým způsobem o převýchovu nepřizpůsobivých studentů z městských periférií. Těmto dvěma se podařilo vykřesat z arogantních a líných žáků ambiciózní a poctivé mladé lidi, kteří chtějí v životě něco dokázat. Mezi stěnami takovýto závěr nenabízí. Naději na zlepšení tu sice postřehneme, avšak bombastický happy end se nekoná. Na otázku učitele na konci školního roku, co si zapamatovali z vyučovacích hodin, každý z nich něco vysloví. Jen jedna žačka si nedokáže na nic vzpomenout. Právě to, že jí to není lhostejné, ji v tomto případě nejvíc posouvá dopředu.

Ani diváka nenechá lhostejným 130 minut slovních soubojů v přímo klaustrofobickém prostředí malé třídy se zamřížovanými okny, kam se většinu času soustředí celý děj. Dynamika scénáře a výborná práce kamery dokáže nahradit absentující hudbu a dějové zvraty.